Poezie


Včera v noci
(Verunka)

Včera v noci prostoupené tichem nové samoty
V křiku tvých myšlenek
co sypou se ven po tisících
Ač hledajíc ji v střípcích dávné jistoty
Já našla v sobě -
             bájnou Slunečnici

Ač hledajíc ji v světle usměvavých tváří
A v smíchu večera,
kde její přítomnost jsem tušila
Tak překvapena, zřela jsem ji v pláči
Jehož bolest mě za tvou lásku mučila

Je můj pláč mou Slunečnicí?
Je Slunečnice Guru mého života?
Je láska víc, než v intimnosti sfouknout svíci
a věřit dál, že lepší jsi než samota?..
...zkuste si to přečíst...
(Julian)

..takže nedbalostí a roztržitostí...
zaslepen ztratil sem původní..
znění..
..jde o to jestli je potřeba lásku s někým sdílet...
nebo je to cit mezi někým a někým jiným...
(ne nutně)...
nebo je to být milován..
nebo je to uspokojení po dobrém jídle..
a nebo ..
milovat někoho..
a nebo..
je to tohle všechno...
nebo něco docela jinýho..
nebo..
a nebo a nebo...?....
...tápu odezdikezdi..
a přemejšlim o tom ale...
dostávám se zase na začátek..
nemohla by být láska právě
tohle?..


Andělská dokonalosti
(Verunka)

Nemohu to udělat
tobě ne...
        Ty nespoutaná volnosti
        Ty svobodo uzamčená v lesku
             očí kouzel
Jsi moje samota
Ty, co tváříš se jako přítel
        Moje radost ze života
        Moje naděje budoucnosti snů

Až jednou vyhasneš v mé mysli
Stane se z Tebe opravdový anděl
        Tehdy už na Tebe nebudu vzpomínat
Vždyť na anděly se nesmí
             myslet hříšně...

Smrti
(Tygr)

Jsi sama krutost
dámo v kabátu
pravda a něžnost
kostra v brokátu
nedáváš ničím
jen svou kosou
vím, tě nezničím
brouzdáš se rosou
jak nemáš potomky
tak nesmrtelná jsi
mě vábí i dálky
a tebe lidský masy
až zkřížíme si cestu
tak zvítězíš spíš ty
nez rozepnu si vestu
prodrolíš mezi prsty
můj prach


...
(Tygr)

Já jsem chtěl bojovat
za vyšší cíle
ale můj vlastní hlad
zabil mne dříve

...
(Tygr)

Dívka ve vlaku
rudá v tváři
dětský pohled
vlasy září
nemá dohled
šedá, černá
oblečení barva
komu je věrná?
Je to snad panna?
Rezavé vlasy
na papír píše
co asi?
Doufám že verše
Slzy zklamání
(Black)

Z mých očí slza zklamání padá
a proč,
moje láska už mě nemiluje
ztratila se
jako hvězdy na nebi
i slunce putuje svoji cestu
a pak se ztrácí
a nastává tma,
tma jako v mém srdci

Ale mě to nepomůže
moje láska už mě nemiluje
je pryč
a mě z mých očí
padají slzy zklamání



Chvíle vzteku
(Verunka)

Anděl vyletěl k nebi, aby rozsvítil hvězdu
hrdosti...

V seně jsem našla padlého anděla
hvězdu však nikde...

Světlo ve dveřích
Znovu úsměv a trochu hebkých slůvek, co
pohladí mou duši,
kde spí ten anděl,
co hvězdu cestou ztratil...

A zas je líp
Když vím, že políbil jsi anděla...
když dals mi hvězdu na čelo
co září pro nás
             oba...


Karma páteční noci

(Verunka)

Někde v dálce uprostřed ticha najdu si místo,
kam skryju svou duši.
Před Tebou, před Ním, před touhy láskou,
kde nebude slyšet, že srdce mé buší.
lacinou loutkou v divadle života, patříš, či nepatříš
odříkej dlouze,
upadni v rozpaky u dveří samoty, odsouzen
do pekel, kdo by se vzpouzel.

        Políbím v touze
        vřele a dlouze
        toho jen pouze
        s očima kouzel...
Dotknout se
(Black)

Dotknout se tvé tváře,
to bych chtěl
dotknout se rtů tvých,
to bych chtěl
dotknout se vlasů tvých,
to bych chtěl

lásku dotykem ti do srdce
vmísit
polibek na rty ti dát
pohladit tě po vlasech
nemuset se bát


Strasti
(Tygr)

Jsem jenom drak
tak
kdo mě bude chránit?
až křídla mi pořežou-pak
ni vlk nebude výt
nikdo mě neuchrání
před lidmi pak ne
mám zvláštní zdání
kdo mé šupiny strhne
to lidi ničí krásu
nedbají na city
dej si květ do vlasů
a nevěř na mýty
..zmatená výpověď...
párkaře z ulice..

(Julian)

..nuže...
co takhle..
něco malého...
na zub?..
...napište si o to pokud o to opravdu stojíte..
nebudu nikomu nutit potravu..
tak potřebnou jiným...


Ticho v tobě
(Verunka)

        Bylo ticho...
V tvých myšlenkách o svobodě a pocitu volnosti,
cos cítil
    ses vznášel až proklatě vysoko, bohužel.
        Bylo ticho...
Jak vznášel ses nade mnou, vždy v mojí
přítomnosti byl jsi šťasten, zdánlivě. Však
štěstí je věc až příliš individuální.

        Tím tichem se dusím
        Tím tichem se zalykám
        Já sobě se hnusím
         A tebe?..
           Nevím...

        Bylo ticho...
Po představě krásnýho místa pro svobodný duše,
co na dosah ruky se tyčil za rámem okna
tak proklatě blízko...
        A bylo ticho...
Když půjčil sis křídla od anděla smrti!
Nebe nebo peklo
(Black)

Těším se do nebe
doufám, že Bůh
pochopí mé básně
a odpustí mi mé rouhání

Těším se k nebeské bráně
na svatého Petra
on mi křídla daruje

Možná Bůh nebude
mě v nebi chtít
a pošle mě do pekla

Volným pádem
bez křídel
do kotle s vroucí vodou
těšme se na ďábla
udělujíc milost
všem mrtvým

Poslaným do kotle
s vroucí krví
mezi vrahy nepatřím
doufám
že za své hříchy
se do kotle smrti nevlezu


Ticho
(Verunka)

Vstoupilo ticho
do Nicoty
A ticho sílilo, ač nikdo
už ho neslyšel
A zmizel přítel
do samoty
Já nikdy víc, ho
nenašel
A spadlo slunce
za okraj Země
Už nevyjde víc - je
ztracené
V nicotném tichu
jak je mi temně
To z jedné lásky
zmařené...


Iluze
(Verunka)

Jak slyšet výkřik z hlouby duše
když slíbíš mlčky očima
Jak křičet víc, než člověk může
když něco nové začíná.
        Jak lehce padat v stíny noci
        když v sladkou lež mě oblékáš
        Jen sklopit oči před tvou mocí
        a odepnout si svatozář.
Jak zdržet slzy před tvou krásou
když modrý z nebe nelze snýst
Jak spasit duši před tou zkázou
tvá láska plodí nenávist.
Další projekty:
HippyArt

Verunčiny stránky

Potkani info

Levná trafika




 
 
rostliny
 
ozdoby
a
výrobky
 
hip
filozofie
 
 
ostatní
 
Knihy, diskuze
Webhosting IglooNET.cz
©2001-2012 verunka