S dovolením autora článku Martina Krušinského:

Timothy Leary´s dead


režie: Paul Davids
scénář: Paul Davids, Todd Easton Mills

Na úvod musím říci, že mne veřejnoprávní Česká televize samotným uvedením tohoto pořadu velmi příjemně překvapila až šokovala. Nevím jaká hra osudu mne tehdy přiměla Timothy Learynahlédnout do TV programu (dělám to velmi sporadicky), ale náhoda to nemohla být. Deset minut před začátkem - čas potřebný k přípravě videokazety a "éterovému pípnutí" na jednoho z přátel, aby ihned všeho nechal a nahrával ČT2 zároveň se mnou. Pozdější zjištění, že mnoho lidí z "mého" okruhu o odvysílání tohoto filmu vůbec neví (následovalo půjčování a pozvolné rozcupování jednoho z pořízených záznamů) bylo pak impulsem ke vzniku této značně opožděné recenze, která je místy poněkud popisná s omezením vlastních názorů a připomínek - jedná se však o záměr. Jde mi totiž o přiblížení tohoto díla všem kteří jej neměli možnost vidět, nikoliv o podsouvání svého náhledu (někdy se mu však ubránit nelze). V některých částech jsem doplnil informace které v pořadu nebyly uvedeny, avšak do celkového kontextu nedílně patří.

Již první minuty stopáže dávaly tušit, že půjde o skutečnou bombu - navíc v umělecky navýsost hodnotné podobě. Po příjemně chaotické kompilaci agenturních šotů sahajících od počátku šedesátých let až po zprávy o Learyho smrti (v pořadí doslova cik-cak) následuje poutavě zpracovaný celovečerní dokument rozdělený do následujících částí:

Před časem

"Psychologii jsem začal dělat před dvaceti lety jako povolání. Byl jsem dost prostoduchý, když jsem bral vážně myšlenku že psychologie by mohla zjistit co se odehrává uvnitř lidské bytosti", sděluje Leary v rozhovoru z roku 1965. "Ale před pěti lety jsem si náhodou v Mexiku vzal posvátné mexické houby (Psilocybe Mexicana, pozn. aut.). O svém mozku a jeho možnostech jsem se dozvěděl během pěti hodin po požití oněch hub víc než po patnácti letech psychologického studia a výzkumu."

Následuje střih o mnoho let dál - úryvek interview z vězeňské hovorny: "Čeho jste se vlastně tehdy zastával?" "Mé hlavní poselství znělo POUŽÍVEJTE SVOU HLAVU! Naučte se používat svůj nervový systém. Během posledních 15 let jsem se naučil používat svůj nervový systém jako Galileo - první člověk který měl dalekohled. Trvá roky než se naučíte jak jej zaměřit, nastavit, vyladit - nervový systém je počítač, můžeme jej naprogramovat různými směry. Je jako systém filmových nebo televizních kamer, můžete je zaostřit nebo jím pohybovat po různých předmětech. Je elektronický e elektrický, můžeme jej zapnout a vyladit, je tady od toho aby se používal. Výzvou lidskému rodu je to, že právě vcházíme do neurologického věku. Musíme se naučit používat své hlavy. LSD je mimořádně mocný nástroj k otevření mysli...".

Kacíří na Harvardu (1960 - 1963)

"Timothy Leary byl pro psychedelické hnutí prorokem percepce - jednoznačný zastánce LSD, jež naháněl hrůzu spořádané Americe", zní komentář nad záběry výstřižků z dobového tisku.

"Neurologicky a biochemicky jsme ve styku s tisíci generacemi jež tu byly před námi. To jen naše mentálně symbolická mysl nedokáže dekódovat toto poselství. Lidé objevili tuto zkušenost a již tisíce let rozvíjejí metody "povznesení se" nebo "kvítí ve své mysli"... Mohl jsem to říkat, protože jsem nechtěl definitivu na Harvardu. Vláda nám na naše výzkumy nedala ani pětník, jenom soukromé skupiny, a tak mne jednoduše nikdo nezastrašoval a vše bylo legální", vrací se Leary k počátkům výzkumného projektu, jehož součástí byl m.j. program experimentů ve věznicích - pokus ovlivnit chování recidivistů psilocybinovým re-imprintem. Výsledky lze bez nadsázky označit za fenomenální a práce Learyho týmu vzbuzuje stále větší pozornost. Bohužel však nejen pozitivní.

"Byli jsme kacíři na Harvardu a později i kacíři ve společnosti", nechává se slyšet Learyho tehdejší spolupracovník a dlouholetý přítel Richard Alpert. Celkem výstižně - výzkumnému týmu začaly létat klacky pod nohy doslova jeden za druhým. "Konečné řešení" následovalo v roce 1963. Řevnivost méně úspěšných "osobností" úzce provázaná s intrikami tajných služeb (které se podobnému výzkumu věnovaly za těžké peníze již dávno, ovšem s naprosto odlišným záměrem) vyústila v obskurní vyhazov na hodinu vyhlášený v nepřítomnosti - během Learyho prázdninového pobytu v Mexiku, kde tehdy probíhal unikátní "psychedelický letní tábor". Leary se tímto podrazem příliš netrápil: "..věřte mi - poslední o co jsem měl zájem byla definitiva na Harvardu. Doteď bych tam byl a obrůstal mechem".

Od rajského plynu k LSD

"..Jeho otec byl zubař a dával mu inhalovat rajský plyn. Moc se mu to prý líbilo. Matka byla velmi prudérní a odsuzovala ho...

Jeho dědeček mu vždy říkal: "Timmy, nebuď jako ostatní...", vzpomíná spisovatelka a historička Vicki Marshallová. Tato moudrá slova "do vínku" se v následujících desetiletích naplnila měrou přímo vrchovatou.

..Ještě než objevil LSD, byl to rebel a obrazoborec v irském duchu...", tvrdí publicista Sebastian Orfali. "Irem můžeš být a nemusíš ani do Irska..", odpovídá v následném střihu Timothy Leary, "..v tom smyslu že se na věci díváš z druhé strany, že zůstaneš vně establishmentu. Najdeš si lidi jako jsi ty, kterých je dost - najdeš je v poezii, dělají umění, hudbu...". Tento postoj je mi velice blízký.

V jednom ze starších interview (nedatováno - odhadem z poloviny 60. let) Leary formuluje nadčasově platný apel na experimentátory: "Když si vezmete LSD a vaše vědomí se rozšíří, dramaticky se tím znásobí množství možností a perspektiv a vy se ocitnete ve skutečném ontologickém zmatku. Proto jsme vždy naléhali na lidi: "neberte LSD, pokud nejste velmi dobře připraveni, zejména nejste-li připraveni na odchod ze své mysli. Neberte to, pokud u sebe nemáte někoho opravdu zkušeného aby vás tím provedl. Neberte to, pokud nejste připraveni na to že se váš úhel pohledu na život a na sebe dramaticky změní, PROTOŽE SE STANETE NĚKÝM JINÝM!""

Krátká zmínka - o mnoho let později: "Kennedy bral drogy včetně LSD v Bílém domě s jistou Mary Pinchotovou - Meyerovou, byla to bývalá žena Corda Meyera - šéfa CIA přes křivý války - byl tam hošan číslo 2". Musím poznamenat, že tomuto tématu se Leary věnuje mnohem obsáhleji ve své autobiografii "Flashbacks" (česky "Timothy Leary - Záblesky paměti", Votobia 1996) - což je neuvěřitelně čtivá informační bomba a skvělé literární dílo. "Stoneovské" konspirační teorie dostávají nový rozměr ve slovech výše zmíněné (a později záhadně zavražděné) dámy, která z Learyho "dolovala" znalosti nutné k vedení psychedelických seancí a krátce po atentátu mu zmateně telefonovala: "..Už nebyli schopni ho kontrolovat. Měnil se příliš rychle...".

Léta v Millbrooku (1963 - 1967)

V roce 1963 získal Timothy Leary pozemek s velkým starobylým domem ve státě New York. Sem, do ústraní, se po odchodu z Harvardu přesunuly aktivity, které tam Leary se svým týmem "odstartoval".

"Měli jsme neskutečně krásný domov, síť přátel a zajímavých tvůrčích lidí proudících sem a tam. Měli jsme po ruce dění v N.Y., k tomu akce v Millbrooku a pak tu byly víkendy - bylo to jako za Kennedyho, prostě to mělo grády. Velké experimenty - někdo byl vždy na tripu, buďto jste někoho vedli nebo jste "jeli" sami".

Areál Millbrook se na dlouhou dobu stal jakousi "Mekkou Poznání" a ostrůvkem svobody v notně zasviněném moři konvencí. Svojí rozlohou a členitostí byl přímo předurčen pro skupinové akce, jejichž charakter naznačuje předchozí citát. Názvy různých míst a objektů na pozemku hovoří samy za sebe - např. "Dům meditace", "Kopec šílenství", "Kopec extáze". V Millbrooku byli častými hosty čelní představitelé "beat generation", mnoho (později) proslulých osobností nekonformní kultury šedesátých let a nejrůznější undergroundová seskupení (např. Merry Pranksters - tedy spisovatel Ken Kesey s osazenstvem jeho legendárního "psychedelického autobusu"). "Navštěvovali nás lidé experimentující s vědomím ve všech formách. Zajímalo nás to, protože jsme byli měštáčtí profesoři z Harvardu a mnoho jsme o tom nevěděli". V dokumentu je použito mnoho autentických fotografií a amatérských filmových záznamů přibližujících tehdejší unikátní atmosféru tohoto místa.

Jak reagovalo "nevidoucí" (a nevědoucí) okolní obyvatelstvo? "Ve školách byly nápisy: "Dívka jež bude spatřena jak opouští pozemek Millbrook, bude okamžitě vyloučena!". To proto, že tam šly a zpátky na kolej odtančily pod LSD...".

"Poprvé mne ruka zákona obtěžovala v sobotu o půlnoci. Byl jsem v ložnici, když se rozletěly dveře a vešel G. Gordon Liddy se čtyřiadvaceti ozbrojenými šerify v holínkách.", vypráví Timothy Leary o proslulé razii v "pelechu neřesti". "Měli povolení, ale bylo jim k ničemu - nenašli žádnou marihuanu (psychedelika včetně LSD tehdy nebyla "pod zákonem", zlaté časy - pozn.aut.). Bylo zvláštní, že G. Gordon Liddy byl milý a zdvořilý. Kdo se ale choval jako dobytek, to byli šerifové a lidé z města. Bylo to jako útok na zámek doktora Frankensteina. G. Gordon Liddy pak kandidoval do Kongresu na základě toho, že mne vyhnal z okresu a pak přešel do Bílého domu jako expert na drogy. Jak se stal expertem na drogy? Protože bojoval proti Timothy Learymu".

Zapnut, vyladěn, vykopnut

"Tima vyhodili ze všech institucí kam kdy patřil, včetně Spojených států, Afghánistánu a Strany černých panterů" - vzpomíná Ralph Metzner. Klobouk dolů - považovat Spo(ko)jené státy za instituci a strčit jí do jednoho pytle s Černými pantery je doslova "cool" myšlenková konstrukce. Reflektuje ovšem velmi brilantně Learyho postoj k lidské zabedněnosti ve všech jejích podobách. Vezměme ony "vyhazovy" chronologicky: od nuceného odchodu z West Pointu (upřímně řečeno - z hlediska dalšího vývoje fakt spíše pozitivní) přes "velký oblouk" z University of Alabama za noc strávenou na dívčí koleji ("...použil jste antikoncepční prostředek?! Ano. Došlo k orálnímu sexu?! Zatím ne...". [Timothy Leary - Záblesky paměti]) až po obecně známý výkop z Harvardu. Vždy se jednalo o jakousi "daň z vlastního mozku" odvedenou do chřtánu konvencí a obecné stupidity.

Led po smrti

Tato část je věnována převážně spisovateli Aldousu Huxleyovi a poprvé se v ní objevuje zmínka o Learyho záměru posmrtné kryonické konzervace (viz dále).

Od San Francisca po Montreal (1967 - 1969)

...Čas mimo tělo i mysl máš
Když mě neuvidíš víc, vzpomeň: všude květy
nikde zbraň... A plno korálků a džín nadranc
čas mimo tělo i mysl máš
Asi najdeš Diggery cestou domů snad
Třeba si vykouříš zlato i s duhou, je to fuk
Psychedelické dítě v hlavě máš
Dítě na pouti v hlavě máš
Čas mimo tělo i mysl máš...

[Moody Blues - Legend of A Mind]

Klip plný překrásných dobových záběrů uvádí další část dokumentu věnovanou "sixties" dění v San Franciscu. Timothy Leary popisuje své tehdejší dojmy:

"Vidím květiny, poslouchám flétny, vidím mladé lidi hledající krásu, vidím radost, nevidím žádnou zbraň, nevidím želízka, myslím že je to svaté místo. Zřejmě to působí prapodivně na středostavovského pijáka whisky, ale každé nové náboženství, každá nová svátost vypadá zvláštně...".

Nakolik se tato atmosféra do Learyho "podepsala", vypráví Walter Schneider:

"..Když uviděl těch 30000 lidí na prvním sanfranciském festivalu BE IN, velmi ho to ovlivnilo. Měl připravenou řeč - ale když uviděl ty davy lidí, řekl jen: zapněte se, vylaďte se, dejte si odchod! A stala se z toho mantra".

"Byli tu politici kteří říkali "musíte jít kam vám řekneme", ale mezi mladými probíhala revoluce která říkala NE NE NE. Jsou věci ze kterých si můžeme dát odchod a my opouštíme vaší představu, o čem svět je. A důvod proč si dáváme odchod je ten, že jsme viděli svět jaký by mohl být - když jej vidíte z vyšší perspektivy".

Kultura versus Kontrakultura

V této sekvenci jsou prezentovány názory "z druhé strany barikády" - velmi duchaplné výroky jakéhosi důstojníka protidrogové policie z L.A. . Zde se musím zdržet podrobnějšího komentáře, neboť sledování těchto análních průplachů pronášených s bohorovným úsměvem u mne vyvolává nezvládnutelné erupce negativní energie v podobě rychlého toku podstatných jmen a krátkých vět, charakterizujících toto individuum v mnoha směrech. Nemám zapotřebí se takto rozčilovat, takže jen krátce - co slovo, to skutečná perla. Lidé jako Leary jsou dle tohoto /censored/ desetkrát nebezbečnější než dealeři heroinu a "..mladým lidem nemá smysl vysvětlovat že marihuana ničí jejich mozkové buňky, protože už jim žádné nezbyly..". Toť přibližný citát - ještě se divíte mé rostoucí hladině adrenalinu?

Naštěstí zde jako pozitivní protiváha působí krásné záběry skupinového body-paintingu a několika pohodových lidí pokuřujících cosi dobrého.

Nejnebezpečnější člověk na světě

"Do vězení ho vsadili až poté co oznámil, že se stane guvernérem. Tehdy Tima začali tvrdě špehovat a chtěli se ho zbavit", shrnuje situaci vydavatel Allen Cohen a Vicki Marshallová k tomu dodává: "Když kandidoval na kalifornského guvernéra, byla náhle jeho kauce zrušena a on stál proti Ronaldu Reaganovi".

Co na to Timothy Leary? "Dost už vím o krejčovských zálibách fízlů šít a šít jednu boudu za druhou. Zatkli mě pro držení dvou vajglů marihuany nalezených v popelníku mého auta. Soudce místo toho, aby schválil mou kauci na dobu odvolacího řízení, zdvihl jednu moji knihu a řekl: "vaše názory jsou nebezpečné a my vám nepovolíme kauci - pošleme vás do vězení abychom vás umlčeli.."".

Následuje (téměř) humorná vsuvka v podobě jakéhosi ČB "filmu pro pamětníky" ("...vaše dcera je psychopatka, jeví zřetelné znaky drogové závislosti a jsem přesvědčen, že užívá marihuanu!", dramaticky deklamuje rodinný lékař, zatímco hlavní hrdinka koulí očima jako při deliriu tremens a ohrožuje své okolí kuchyňským nožem - větší pitomost jsem již dlouho neviděl) a další krátké interview s "mým policejním oblíbencem" z předchozí sekvence.

"..Nixon mne nazval nejnebezpečnějším člověkem na světě. Netěšilo by vás, kdyby vás takto pojmenoval někdo jako Nixon?" Jedním slovem - těšilo...

Vězení (1970 - 1976)

A přichází "doba temna", ponurá "seventies" provázená vítězným rykem zakrnělých konzervativních mozků - "..teď vám to spočítáme..". Normalizace není jen bolševická specialita... Otrávená atmosféra stoky líně se ploužící pod plesnivou klenbou zmaru a rezignace, ovšem pozor - s matným přísvitem naděje kdesi daleko vpředu. Cituji z několika interview pořízených ve věznici:

"Šel jsem na testy - byl tam jeden Mexičan, důvěrník, a ten mi řekl: "jé doktůrku, asi tě to rozesměje, ale já ti teď dám test který jsi sám sestavil". Byla to pravda - testy pro kalifornský vězeňský systém jsem totiž sestavil já".

"Jak Vás čeká budoucnost? Myslíte, že jednoho dne vyjdete z vězení?"

"Moje budoucnost je úzce spojená s budoucností této země. Své filozofy nemůžete zavírat do vězení. Pokud mě budou držet ve vězení, bude to velice špatný signál pro svobodu, pro naději, jednotu, koneckonců jsem mluvčím mnoha milionů Američanů. Jak byste chtěli sjednotit zemi když zavíráte lidi, kteří říkají věci v něž množství lidí věří?"

"V té situaci jsem se rozhodl, že jediná rozumná věc, kterou mohu udělat je útěk".

Útěk (12. září 1970)

"Že utekl z vězení, to je NÁŘEZ" - prohlašuje s nadšením a pýchou v očích Learyho nevlastní syn Zach. Oné zářijové noci předvedl Leary ojedinělý akrobatický výkon - ručkování po telefonním kabelu nad ostnatými dráty lze stěží jinak pojmenovat.

"V půli cesty jsem si uvědomil že to nezvládnu, ale lidské tělo a duch má velké rezervy. V padesáti jsem překonal olympijské rekordy.

Odešel jsem do podzemí - dostal jsem falešný pas, vyholil jsem si pleš, nosil jsem brýle a vystupoval jako republikánský obchodník. Je to trapné, ale Senátní výbor pro falšování dokladů použil mojí fotografii jako příklad toho, jak zdařilé dokáží být padělky".

Krátce po útěku opustil Timothy Leary se svojí ženou USA a nějaký čas se zdržoval v Alžíru - ve společnosti Eldridge Cleavera z tehdejší Strany černých panterů, který se do této země "zašil" z podobných důvodů jako Leary. Jejich koexistence však po krátkém čase počala povážlivě skřípat, jinak to ani dopadnout nemohlo. Vzájemná nevraživost plynoucí z Cleaverovy násilnické povahy vyvrcholila jakýmsi "domácím vězením", které Cleaver jménem své "strany" uvalil na Timothyho i Rosemary. To však nebyl nejlepší nápad, jakoby nevěděl s kým má tu čest. Během krátké doby zakročily alžírské úřady takovým způsobem, že si Cleaver ještě dlouho mnul napráskaný zadek ("..tady nejste v Texasu, pane Cleavere - v naší zemi nemůžete zavírat občany a tady rozhodujeme my!!!"), zatímco Leary byl již na cestě do Švýcarska, kde požádal o politický azyl.

Detailní popis anabáze Learyových po různých státech "mimo tlapy amerického práva" by přesáhl rámec této recenze - zájemcům o bližší podrobnosti doporučuji již zmíněnou autobiografii "Záblesky paměti". Neodpustím si však drobnou perličku z Rakouska. U našich "tehdy zlých" sousedů kontaktovali Learyho agenti československé StB. Nenabízeli mu nic menšího než uplatnění v ČSSR - na postu prominentního experta přes brainwashing a příbuzné obory by prý měl neomezené podmínky k "tvůrčí" práci. Timothy se škemrajícím estébákům vysmál a dodnes není známo, do kterého hajzlu je poslal i s nabídkou této oslnivé životní kariéry.

Exilové putování skončilo dosti nešťastně v lednu 1973 odletem do Afghánistánu právě v době, kdy se tato země ocitla ve "sféře amerických zájmů". Namísto plánovaného "pobytu na slunci" následovalo zatčení, vypovězení a deportace přes Anglii do USA. Za Learym opět zapadla vrata kriminálu.

Tentokrát opravdu nešlo o žádný med. Umístění do Folsomské věznice - proslulé žumpy amerického "nápravně výchovného" systému - bylo pomstou za dva a půl roku emigrace. Přes veškeré obavy jeho blízkých i široké sympatizující veřejnosti však Leary zvládl tuto situaci se svým typickým nadhledem a využitím IQ v pásmu geniality. Očekávaná konfrontace s uvězněnými Černými pantery (kteří měli mlhavé zprávy o "alžírských neshodách" s Cleaverem) nakonec vyústila v téměř přátelský rozhovor, stejně jako umístění na celu s pološíleným vůdcem Hell's Angels Charlesem Mansonem. "Bylo to jako hra kočky s myší", komentuje Leary tuto strategii represivních orgánů a dodává: "Byl jsem přece jen příliš prominentní vězeň na to, aby mi nechali vyškrábat oči nebo tak podobně. Ti chlápci vám to tam dokážou nandat, když chtějí". Nepřipomíná Vám tato justiční zvůle pobyt Ivana M. Jirouse ve Valdicích? Mě ano.

Následovala soudní fraška, ve které Timothymu "něco přidali" za útěk. Po dalších odvolacích řízeních činil výsledek šedesát let natvrdo.

"Věděl jsem že to všechno skončí, jakmile se k moci dostanou demokraté". Tato prognóza se potvrdila. Tři měsíce po skončení republikánského "samoděržaví" se konečně ocitl na svobodě - samozřejmě na podmínku. "Přizpůsobil se příštímu desetiletí jako psychedelický chameleon a vyrazil na přednáškové turné", praví se v převzatém TV šotu.

"Opět na sebe upozornil, když si zapálil cigaretu na letišti v texaském Austinu, aby protestoval proti zákazu kouření. Byl okamžitě zatčen" (citát z další reportáže). V kontextu s buzerací na způsob "nekuřáckých pracovišť" a podobných debilit u mne tento protest vzbuzuje vřelé sympatie.

Nelze si v těchto souvislostech nevzpomenout na slova Jiřího X. Doležala, který před několika lety (ještě za Learyho života) uveřejnil v Reflexu perfektně zpracovanou "Causu", jejíž závěr volně cituji: "..Je možné, že Learyho znovu zavřou. Teď už ale budou muset říci na plnou hubu, za co vlastně sedí - za to, že je Timothy Leary..".

Tři tabu

"Měli jsme tabu ohledně sexu. Potom tu bylo drogové tabu. Teď jsou ovšem drogy všude, bodem č.1 americké zahraniční politiky je drogová politika. A přichází na řadu postoj ke smrti - myslím, že je to poslední tabu. Možná, že za 30 až 40 let se jím stane výzkum DNA. Jakmile si začneme pohrávat s DNA - ani na to nechci pomyslet, už tak tu mám dost malérů..", pronáší Tim s úšklebkem.

"Smrt je tabu a já se chystám prozkoumat tento terén - doufám, že pošlu zprávu o tom co zjistím".

Náhled zvenčí dovnitř

Sekvence věnovaná poklidnému rozjímání Timothy Learyho a dalších dvou protagonistů "Harvardského zázraku" - Richarda Alperta a Ralpha Metznera.

"Nadešel čas hledat nové vrstvy reality. Tvé ego a hra s pojmy se rozplynou a ty staneš tváří v tvář jasnému světlu".

"John Lennon mi řekl že si vzal LSD. Četl o tom a přemýšlel co je to za kravinu, že nahý neposkvrněný intelekt je jako průsvitné vakuum. A měl pravdu - byly to poetické kecy".

"Abych řekl pravdu, nemyslím že by Tim šel cestou spirituality. Nemyslím že je mystik". "Ne, není. Nikdy nebyl schopen přijmout někoho za duchovního učitele. Nepraktikoval žádná duchovní cvičení - kromě toho že bral drogy a myslel...", rozmlouvají Alpert a Metzner způsobem, jakoby Timmyho "pomlouvali za zády".

"Mystikem nejsi nikdy déle než pět minut...", směje se Leary. Debata pokračuje:
"A co myšlenka, že pod vším je jednota?"
"Proč pod vším - je všude kolem!"
, rezolutně namítá Timothy. "Použil jste hierarchickou metaforu - něco je pod a vy musíte jít vzhůru".

Timothy Leary umírá

V roce 1995 pronikly na veřejnost zprávy, že Timothy Leary trpí inoperabilní rakovinou prostaty.

Sympatický chlapík prezentovaný poloanonymně jako "MARTY - engineer" to komentuje: "Viděl jsem novinový titulek LEARY JE UNEŠEN TÍM ŽE ZEMŘE! Bylo to jako políček do tváře, ale po vteřině jsem si pomyslel: díky Bohu za tohoto člověka! Tady je chlap, jenž je veřejně činný a přitom moudrý - se vším se vypořádal, prožil dlouhý život, vykonal spoustu skvělých věcí - a on říká že umírá a že je nadšen! Co si myslíte že je tam mimo? Já to zjistím..!"

Nechme hovořit Sebastiana Orfaliho: "V 70. letech byla velice populární písnička od Moody Blues, v níž byl verš "Timothy Leary umřel". Překvapilo mne když jsem zjistil, že Leary ten verš opravdu nesnáší - dost se tím užíral. Podle mne proto, že to chápal jakoby už nějak skončil, že je vyřízený a on samozřejmě nebyl! Vzchopil se a proměnil se v cyberpunka a futuristu".

"Timothy před pár lety prohlašoval, že nechat se kryonicky zmrazit je druhá nejpitomější věc o které kdy slyšel. Tou první bylo nechat se sežrat červy...", říká Vicki Marshallová. Avšak nyní..?

"Po světě bude navíc 50 baněk s mou krví, takže mne budou moci naklonovat".

Teď možná vyřknu "slovo do pranice", ale nikdo mi tento názor nevyvrátí - "archivace" amputované hlavy v mrazícím boxu mi připadá jako poněkud samoúčelný úlet či póza. Nebo to snad byl Timmyho "poslední šprým" ze sebe i z nás všech? Pokud ano, tak se opravdu vydařil. Je velkým uměním nebrat sám sebe příliš vážně...

Surfování chaosem

"Fyzikové nám dodali ten pravý termín, jímž lze popsat co se stane když si vezmete mocnou psychedelickou rostlinu nebo drogu. Chaos. Nyní všichni fyzikové tvrdí, že základní přirozeností vesmíru je chaos. Chaos ovšem znamená maximální spletitost, jíž lidský rozum nedokáže pochopit náráz. Na existenci je zábavné to, jak stále sbíráme jednotlivé kousky chaosu a učíme se jak s chaosem vycházet. Nemůžete ho změnit, ale můžete jím surfovat. Myšlenka surfování na vlnách chaosu se mi líbí", přibližuje Timothy Leary svůj náhled na základní uspořádání makro i mikro-kosmu.

Surfuju chaosem, kloužu myslí na vlnách Surfuju chaosem, OKNO jsem jak zjara splách Pro prcky není KOSTKÁČ, TATRMAN mi vane myslí Slunce bylo POMERANČ, vzal jsem ho a S_U_N_S_H_I_N_E_! Všichni jsme z prdele zmatený, jsem z prdele zmatenej, jsme zmatený! Jsem z prdele zmatenej, vole, všechno je chaos! Surfuju chaosem, už to nezvládám! Nenech mě v tom!! Timothy, neumírej nám, neumírej nám..!!!

, zpívá (resp. řve) v řádně úletovém klipu sympaticky praštěný spolek "Full-Moon Steve & The Psychedelic Remnants". "Pokud se oprostíte od struktur myšlení, pak opravdu surfujete chaosem", dodává na závěr Richard Alpert.

Poslední Learyho trip

"Patrně taková miliarda lidských bytostí by mě ráda viděla umírat v bolestech a co nejpomaleji, všichni republikáni a komunisté", usmívá se Tim v poslední reportáži.
"Nechtěl byste to zaznamenat pro budoucnost"?
"Co?"
"Svou smrt".
"Právě jsem Vám vysvětlil že jí nahraji - bude na celosvětové síti".
"Živě"?

(nespoutaný smích) "Částečně. Začneme živě a při troše štěstí to ukončí poslední stop. A pak je to věc postprodukce... AHOJ! Ahoj, nashle, sbohem.........."

Následuje již jen záběr květiny na nemocničním lůžku.

Timothy Leary umřel
Ne ne, jen zvenčí nahlíží
Letadlem astrálním sem tam
svým mozkem s ním proletíš v jediném dni...

, doprovázejí Moody Blues rychlý sled nejbláznivějších psychedelických vizí proložených archivními záběry z dění "těsně po": nástup čety kryoniků s potřebným vybavením, amputaci hlavy a její uložení do jakéhosi proskleného mrazícího boxu. Působivost každého detailu je nepopsatelná - toto se do textu zkrátka nevejde...

...Vezme tě výš, snese tě hloub
dostat tě zpět je pro něj hrou
vzhůru jak pták pak střemhlav leť................

"Jsem šílený? To je záludná otázka pro každého... Prožil jsem třicátá léta, čtyřicátá, padesátá, šedesátá. Myslím že normálnost každého, kdo prožil tyto roky a ještě reaguje, nutně prošla zkouškou."

Napadá mne, že Learyho život i smrt jsou opravdu pádným důkazem všestranné škodlivosti a nebezpečnosti halucinogenů a cannabisu: po mnoha letech pravidelného užívání LSD, stovkách psychedelických sezení a tisících vykouřených jointů zemřít v pětasedmdesáti letech na rakovinu prostaty, to prosím při zachování intelektu a duševní svěžesti o jaké by si mohl nechat zdát mnohý třicátník - to je vskutku na pováženou a kompetentní "odborníci" by měli tato nevyvratitelná fakta účinně využít při "protidrogové osvětě".

Zbývalo už jen přetočit kazetu zpět na počátek (takovouto věc nestačí vidět pouze jednou, obzvláště pak napoprvé!), pietně si ubalit trochu "květáku" a nechat své vědomí proplouvat peřejemi úvah, přibližně na téma "..co nám tento bezesporu velký a dosud nedoceněný člověk přinesl.." a "..jak se v blízké(!) budoucnosti poučíme z jeho odkazu..".

Martin Krušinský - 12/'99

Použité překlady textů písní pocházejí téměř bez úprav z titulků provázejících jednotlivé klipy. Jejich autor nebyl uveden, takže jej zde při nejlepší vůli nemohu jmenovat a za toto drobné porušení copyrightu se omlouvám. Totéž platí o veškerých citacích - autor českého překladu není znám.

Další projekty:
HippyArt

Verunčiny stránky

Potkani info

Levná trafika




 
 
rostliny
 
ozdoby
a
výrobky
 
hip
filozofie
 
 
ostatní
 
Knihy, diskuze
Webhosting IglooNET.cz
©2001-2012 verunka